Zoopark a Dinopark Vyškov
Gábinka si přála podívat se do vyškovského Dinoparku, takže ač nenadšeni, vyhověli jsme jí. Už při příjezdu k zooparku bylo jasné, že to nebyla příliš šťastná volba. Státní svátek, nádherné počasí, poslední volný den, kdy je dinopark otevřen (otevřeno pouze do konce září). Před zoo nebylo kde zaparkovat. Před vstupem fronta na vstup. Za vstupní bránou fronta na Dinovláček. Víc než půl hodiny. Nechápu, proč rovnou neprodávají vstupenky na určitou hodinu Dinovláčku, protože takto všichni místo idylické procházky parkem čekali hroznou frontu na přepravu do Dinoparku. Uf. Vlezli jsme se do druhého.
V Dinoparku se toho od poslední návštěvy moc nezměnilo. Jen Gábinka se už tak nebála, jako minule. V Zooparku nezklamal Babiččin dvorek. Koupili jsme pytlík se žrádlem pro zvířata a já jsem jako doprovod šla Gábinku chránit před útočícimi kozami. Zbytečně. Jedna velká koza uviděla pytlík, vyrvala ho Gabce z ruky a začala ho žrát. Celý tak jak byl. Ostatní kozy se snažily něco ukořistit, ale marně. Já jsem se snažila vyrvat jí z huby ten papír, taky marně. Jen jsem dostala trkanec od jedné jiné nedočkavkyně. Pytlík zmizel v útrobách té nejsilnější. Prý už dnes několikátý. No a měli jsme po žrádle.
Jinak nás v zoo nic moc nezaujalo. Z informačních cedulí jsme se snažili naučit něco málo o našich zvířatech, jinak jsme strávili hodně času na prolízačkách. Gabka se tam vyblbla, počasí přálo. Velmi dobře jsme se najedli v restauraci Selský dvůr hned vedle zoologické. A pak zpátky domů.